Domácí slohovou práci z češtiny,
většinou píšu celé hodiny.
Jednou si to napíšu nanečisto,
pak podruhé,
aby bylo jisto.
Pak to konečně na ostro zkusím,
stresem se div nezadusím,
ale vím, že to zvládnout musím!
Aj – Chyba.
Udělala jsem hrubku.
Do ruky vezmu další papír,
než zas nervy ztratím
a bývalý kus stromu roztrhnu.
Ach.
To nevadí!
Natáhnu ruku pro další…
Ale žádný nenahmatám?!
A tak do papírnictví chvátám,
jen abych zjistila,
že je zavřeno…
Co teď jen budu dělat?
Jak to jen vyřeším?!
Vždyť všichni víme, že chybějící papír
je problémem
největším!
A tu, z nenadání,
stalo se magické setkání…
Tam, přes cestu,
na ulici,
Tapír. Jen tak k dispozici.
Na jeho bílé břicho jsem civěla,
pak taktně a rychle
chopila se pera.
No, nic jiného se nedá dělat,
slohovku nepřipadá v úvahu neudělat.
A tak teď v pondělí učiteli,
odevzdávám tapíra.
Čumí,
celý udivený,
jak je z toho zděšený.
Tapír ovšem spokojeně vypadá,
určitě si důležitě připadá,
teď,
když mu na břiše,
leží slova napsaná.
Nela píše 
Napsat komentář